2 Peter 2
1 Byli však i nepraví proroci v lidu (israelském), jakož i mezi vámi budou nepraví učitelé, kteří uvedou sekty záhubné, popírajíce i toho Pána, jenž je vykoupil, a (tak) přivedou na sebe rychlou záhubu.
2 A mnozí budou následovati jejich prostopášnosti; a pro ně cesta pravdy bude se tupiti.
3 V lakotě pak budou těžiti z vás řečmi na podvod vymyšlenými; pro ně soud od dávna nezahálí a záhuba jejich nedřímá.
4 Neboť jestli Bůh prohřešivších se andělů neušetřil, nýbrž strhnuv je do pekla vydal (k mučení) vazbám temnosti, aby byli chováni k soudu,
5 a (jestli) starého světa neušetřil, nýbrž (jen) Noema, hlasatele pravdy, zachoval sama osmého, když byl uvedl potopu na svět bezbožníků,
6 a (jestli) města Sodomu a Gomorru obrátiv v popel odsoudil ke zkáze, vystaviv je za předobraz bezbožníků budoucích,
7 a vysvobodil spravedlivého Lota, těžce trpícího chlípným životem nešlechetníků, -
8 neboť spravedlivec ten přebývaje mezi nimi, zrakem i sluchem trápil den ode dne duši svou nad šlechetnými skutky (jejich).
9 Umíť Pán nábožné z pokušení vytrhovati, nespravedlivé pak v trestu ke dni soudu uchovávati,
10 zvláště však ty, kteří za tělem chodí v žádosti poskvrny a pohrdají panstvem; smělci ti samolibí nebojí se tupiti mocnosti, a přece (ani) andělé,
11 ač silou i mocí jsou větší, nevynášejí proti nim u Pána soudu potupného.
12 Tito však jako nerozumná zvířata, která jsou určena jakožto bytosti smyslné k lovu a záhubě, tupíce to, čeho neznají, také zahynou záhubou jejich
13 a vezmou (tak) odplatu nepravosti; za rozkoš mají hýření dne, jakožto skvrny a ohavy hýří na svých podvodech hodujíce s vámi;
14 oči mají plny cizoložnice a neukojny v hříchu, lákajíce k sobě duše neutvrzené; srdce mají vycvičené v lakomosti; kletbě propadlí jsou,
15 ježto opustivše cestu přímou zbloudili, následovavše cestu Balaama, syna Bosorova, jenž si zamiloval mzdu nepravosti,
16 obdržel však pokárání pro svůj přečin; hovádko němé, promluvivši hlasem lidským, zabránilo nesmyslnosti prorokově.
17 Jsou to studnice bezvodné, mlhové mraky hnané vichřicí, jimž mrákota temnosti jest uchována;
18 neboť vedouce naduté řeči marnosti, svádějí v žádostech těla chlípnostmi ty, kteří sotva unikají (lidem) žijícím v poblouzení;
19 slibují jim svobodu, ač sami jsou otroky zkázy, neboť od koho kdo jest přemožen, toho stal se i otrokem.
20 Jestli totiž unikše poskvrnám toho světa v poznání Pána našeho a Spasitele Ježíše Krista, dávají se těmito opět zaplésti a přemoci, staly se jim poslední věci horšími nežli (byly) první.
21 Lépe zajisté bylo by jim, aby nebyli poznali cesty spravedlnosti, nežli aby poznavše ji odvrátili se od svatého příkazu, který jim byl podán.
22 Přihodilo se jim to, co praví přísloví pravdivé: „Pes vrátil se ke svému vývratku“ a „Svině se vykoupala do kaliště bláta“.